Otevřený závod dle AIDA pravidel ve Zlíně
20. září 2008

   Můj první report o mojich prvních závodech :-) a taky Hansových. Vlastně to byl Hans, kdo první přišel s tím, že když Jarča Slovenčíková pořádá závody ve Zlíně - skoro za humny - tak by bylo škoda se nezúčastnit.

   Cesta do Zlína proběhla v poklidu, taky díky Pájovi Ostrému (kolega z práce), který vzal auto a foťák. Ty fotky okolo jsou jeho dílem :-) Výsledek taktické porady po cestě zněl: já půjdu na statiku, Hans na dynamiku. Důvod byl prostý: moje katastrofální technika při dynamice bez ploutví a Hans se necítil úplně zdravotně v pohodě na statiku v otevřeném bazénu.

   Registrace, nahlášení výkonů, odevzdání prohlášení, že když se utopíme tak je to naše chyba a měli jsme si to rozmyslet před tím, než jsme vlezli do vody a na závěr ještě číslo na ruku. Mimochodem asi hodně kvalitní fixou, protože to číslo ne a ne dolů. :-)

   Hodili jsme věci do šatny a běželi se podívat na bazén. Vnitřní 25-ti metrový bazén super, ale ten měli obsazený ploutvoví závodníci, náš byl ten venkovní. Kolem něj už pobíhali organizátoři v zimních bundách a viditelně prokřehlí zimou. Teplota vzduchu 13 stupňů, teplota vody plus/minus taky :-)

   A pak už to šlo ráz na ráz. Rozlosování startovacích časů, fofrem zpět do tepla šaten, strečink, jóga, rozdýchání. Chvílemi to v šatnách vypadalo jak v polním lazaretu, na zemi se povalovali maníci na karimatkách a v pravidelných časech odfukovali jak Sentinel.

   Začínalo se statikou, tak jsme si s Hansem domluvili warm up proceduru a šup do neoprenu. Nahlásil jsem 4 minuty a 25 minut před oficial top jsem se zasunul do bazénu na warm-up.

   Zima nebyla až tak hrozná jak jsem čekal a nervozita ze mne spadla hned jak do mne Hansi poprvé klepnul, abych dal signál. Dobrý a spolehlivý buddy je základ úspěchu - díky Hansi. Po pravdě řečeno, si ani moc nevybavuji co se dělo okolo, jen jsem poslouchal jak Hansi dává pokyny a pak se nechal odvléct po hladině do závodní dráhy - už vím jak se cítí uvízlé velryby, když je greenpeace tahají zpět do vody :-)

   Na oficial top jsem se zanořil - málem dřív, než to rozhodčí dořekl :-( První co jsem ucítil bylo srdce, jak divoce buší - asi zimou - a pak pomalu zpomaluje, zpomaluje, až jsem ho úplně přestal cítit. Začal jsem si odříkávat mantru, zavřel oči a "přesunul se" do černého tunelu. Občas jsem cítil jak mi zimou škubne noha, ale dalo se to vydržet. Kontrakce přišly tradičně brzo, ale naštěstí slabé. A pak už Hansi poprvé klepnul. No a od té chvíle to bylo čekání na další poklep, a další a další. Když se mnou kontrakce házely jak s papiňákem, tak jsem šel nahoru. Prvních pár vteřin jsem byl drobet překvapený, kdo jsou ti milí lidé na stoličkách co na mne hledí, ale pak jsem si vzpomněl, odříkal protokol a čekal na výsledek. Bílá kartička a čas 5:59. Osobní rekord, no hurá. V euforii jsem se ještě stihl přihlásit na dynamiku.

   Na dynamiky už byl volný vnitřní bazén na warm-up, takže příprava byla naštěstí v teple. Hans testoval nový obojek a neoprén, aby se správně vyvážil, timing na start a všechno vypadalo naprosto ideálně. Nahlásil si 75 metrů, ale rozhodnut atakovat mnohem vyšší metu. Opustil jsem ho ve warm-up zóně, když měl 7 minut do startu a šel jsem se převléct do gumy, protože jsem startoval záhy po něm. Když jsem pak vylezl ze šaten vidím jak Hansi maže podél závodního bazénu, nejdříve míří k jedné závodní lajně, pak ke druhé, leze do vody a rovnou startuje. I s tímto letmým startem si s přehledem dal nahlášených 75 metrů!!! Co se stalo? Problém v různých časech na hodinách. Hodiny ve vnitřním bazénu, kde byl warm-up zóna, šli jinak než oficiální časomíra, a pokyny z venku tam nebyly slyšet, takže když Hansi v poklidu vyšel na venkovní bazén slyšel jak rozhodčí hlásí "Oficial top" :-) V poklusu si to namířil k nejbližší dráze, ta nebyla jeho, tak fofrem k té vzdálenější, zajel do vody, nadechl se jak Ilja Muromec a zajel pod vodu 2 vteřiny před diskvalifikací!! Bohužel i tak dostal nějakou penalizaci za pozdní start. Jeho soupeř nedorazil na start vůbec. Nebýt těch zmatků kvůli časům, tak tam s přehledem zasunul 100-ku.

   Jinak na závodech padl český a slovenský národní rekord v DNF - 150 metrů. Držitel Michal Rišian.

   A závěrečné hodnocení? Super organizace, zima, pěkné bazény, super fotky a všichni jsme odjížděli nadšení. Jo a na zpáteční cestě jsme malinko bloudili, tak debilní značení jako je ze Zlína jsem dlouho neviděl.

   Roman Ondrůj


Další fotky ze závodů jsou tady.

A oficiální výsledky tady.