Rab Dive Off 2008
Rab, Chorvatsko, 11. - 13. července
Rab, Chorvatsko, 11. - 13. července
Někdy v dubnu mi volá Jarča, když jsem seděl s kamarádama v hospůdce: "Hele, přihlásila jsem tě na závody do Chorvatska na hloubky. Je to teď vypsaný a volných je jen 40 míst a už to bude skoro celý obsazený." To se nedá nevzít - budou to moje první závody na hloubku po létech odzávoděných na kachličkách v bazénu. A navíc se kvůli nim nemusí letět do Afriky.
Pro lepší motivaci pro trénink před závodem jsme naplánovali potápění na Bledu (jezero ve Slovinsku a jestli chcete vědět co znamená potápět se v akváriu, tak tam to poznáte).
Po supr potápku ještě dáváme trek na místní tvrz nad jezerem a pak už zase do auta a směr ostrov Rab.
Po cestě Chorvatskem nás čeká ještě jedno překvapení. Kdo by si myslel jako my, že v Chorvatsku u moře nežijou
medvědi, by se mýlil. Jednoho jsme viděli na Jarčiny oči, je jen velká škoda, že se srazil s autem. Ale aspoň jsme
měli celý večer o čem mluvit, když jsme řešili jestli to byl medvěd a nebo Jarča blbě vidí.
Po příjezdu do Loparu se potkáváme s Valoušovou rodinkou, která se po týdnu na horách těší na sprchu a postel . Ale jelikož je hodně pozdě, je agentura, co nás má ubytovat, zavřená. Není teda nad čím plesat a volíme romantiku pod širým nebem a k spánku nám celou noc cvrlikají cikády.
Sobotu jsme proflákali na pláži. Na nějaké výkony neměli naše záda po noci na betonu stejně ani pomyšlení. Je tu neděle a poprvé vyjíždíme na lokalitu. Dnešní trénink všichni využíváme k hledání nedostatků v technice, nakopání správné hloubky na MF a hlavně k optimálnímu vyvážení.
Po příjezdu do Loparu se potkáváme s Valoušovou rodinkou, která se po týdnu na horách těší na sprchu a postel . Ale jelikož je hodně pozdě, je agentura, co nás má ubytovat, zavřená. Není teda nad čím plesat a volíme romantiku pod širým nebem a k spánku nám celou noc cvrlikají cikády.
Sobotu jsme proflákali na pláži. Na nějaké výkony neměli naše záda po noci na betonu stejně ani pomyšlení. Je tu neděle a poprvé vyjíždíme na lokalitu. Dnešní trénink všichni využíváme k hledání nedostatků v technice, nakopání správné hloubky na MF a hlavně k optimálnímu vyvážení.
Trénink trval asi jen hoďku a půl a vracíme se do
přístavu. Podvečer jsme ještě přidali ruku k dílu při stavbě a testování pontonu pro závody.
V pondělí ráno i přes špatné počasí v podobě větru zase na moře. Odjezd v deset a hledáme závětří. Sestava já, Jarča, Svilko, Peťa a Bruno. Jo když o něm mluvím, tak Bruno je supr kluk z Francie a hodně napravil reputaci francouzům z večírků. Kdo se zúčastnil Silvestra v krákorách 05 ví přesně o čem je řeč. Ale zpět k potápění. Asi všem kromě mě se podařilo splnit co si na tréninku naplánovali. Já si připadám jak ve špatným snu. Na přípravných ponorech se trápím a nic se mi nedaří. A nejlépe je na tom Bruno ten si dává osobáček. Po návratu z moře rychle papuška a bucaneček. Večer se ještě jdeme projít do městečka a ochutnat z čistě studijního hlediska Karlovačko.
Úterní ráno je na počasí o poznání lepší, tak se nám na moře jede mnohem lépe. Hlavně Peťovi se ulevilo. To, že nesnáší vlny asi všichni víte. A tak se hned plánují hlubší ponory a já se snažil soustředit, abych se dokázal více uvolnit a užívat si hloubek. Potápění v poho, ale všichni se shodujeme, že to ještě chce chvilku, než to bude jak má. Umíráme hlady tak se rychle vracíme, ať něco pápnem a bucnem. K večeru jsme se rozhodli, že Karlovačko bude kultovní záležitost, tak před spaním na jedno vyrážíme.
Na středeční ráno si počasí pro nás přichystalo krásný a slunný den. Na moře vyrážíme opět v deset a chvíli hledáme větší hloubky, protože nároky na hloubku se zvětšují. Na dnešním tréninku se kromě Bruna všichni vrhají na disciplínu FIM. Asi proto, že je první závodní disciplína a ruku na srdce kdo z nás se FIM nějak víc věnuje? Proto je třeba si ji vyzkoušet - kdo by se pak chtěl při závodním ponoru nějak trápit kvůli nekoordinovanosti pohybů při cestě dolů. Všem se daří hodně dobře a jsou spokojeni. Jen já se pořád trápím a říkám si, že to asi bude velký propadák na prvních závodech. A připadá mi, že to ještě něco chce a na odpo po papušce a spánku navrhuju statiky. Jarča to uvítala, Svilko se musel přidat a Peťa to zavrhl. A jak se dá čekat - najít morál na statiky po hloubkách je těžké. Tak to brzy za doprovodu průpovídek "já na to se..." balíme. A vyrážíme na kultovní Karlovačko.
Na čtvrteční trénink vyrážíme jen pro metry na nahlášení, protože doteď nikdo nevěděl kolik tam má do startovní listiny napsat. Po pěti dnech potápění bez odpočinku už totiž trochu chybí síly a tím i morál. Přidávají se k nám Slováci a Jana Oujezdská, kteří přijeli v noci. Nikdo by to nečekal, ale dnes byl asi pro všechny den D a dařilo se hodně. Dokonce i mně. A vše vygradovala Jarča, která nám padla do 65m CWT aniž by předem plánovala tak hluboký ponor. A mě přitom hodně vylekala, protože jsem jí dělal safety a nahlásila mi hloubku kolem 50-55m. Asi si dovedete představit jak bylo těch dvacet vteřin navíc dlouhých. Taky ji to stálo večer kultovní pivko. Na večer je nahlášený briefing a my před ním ještě dáváme statiky.
Pátek ráno. První den závodu a disciplína FIM. První z nás jdu já, protože jsem chtěl jít na jistotu a nahlásil si 35m. Příprava na ponor nestála za nic a klepal jsem se strachem. Ne však z hloubky, ale hrozně mě rozhodil závod samotný. Ale okamžitě po zanoření ze mě vše spadlo a po cestě nahoru jsem si nadával, proč jsem si nenahlásil víc jak mi Peťa a Jarča radili. Druhá šla Jana s nahlášenou hloubkou 38m a úplně bez problémů vynesla tag na hladinu a splnila protokol. Třetí šla Jarča. U ní je to už hodně ohraná písnička. Zase to dala a navíc v národním rekordu. Takže teď národní ženský rekord ve FIM je 57m. Čtvrtý šel Peťa a nahlásil 70m. Dal v poho. Posunul si osobáček a navíc se tímto výkonem dostal na celkové první místo společně se Slovincem ve FIM.
V pondělí ráno i přes špatné počasí v podobě větru zase na moře. Odjezd v deset a hledáme závětří. Sestava já, Jarča, Svilko, Peťa a Bruno. Jo když o něm mluvím, tak Bruno je supr kluk z Francie a hodně napravil reputaci francouzům z večírků. Kdo se zúčastnil Silvestra v krákorách 05 ví přesně o čem je řeč. Ale zpět k potápění. Asi všem kromě mě se podařilo splnit co si na tréninku naplánovali. Já si připadám jak ve špatným snu. Na přípravných ponorech se trápím a nic se mi nedaří. A nejlépe je na tom Bruno ten si dává osobáček. Po návratu z moře rychle papuška a bucaneček. Večer se ještě jdeme projít do městečka a ochutnat z čistě studijního hlediska Karlovačko.
Úterní ráno je na počasí o poznání lepší, tak se nám na moře jede mnohem lépe. Hlavně Peťovi se ulevilo. To, že nesnáší vlny asi všichni víte. A tak se hned plánují hlubší ponory a já se snažil soustředit, abych se dokázal více uvolnit a užívat si hloubek. Potápění v poho, ale všichni se shodujeme, že to ještě chce chvilku, než to bude jak má. Umíráme hlady tak se rychle vracíme, ať něco pápnem a bucnem. K večeru jsme se rozhodli, že Karlovačko bude kultovní záležitost, tak před spaním na jedno vyrážíme.
Na středeční ráno si počasí pro nás přichystalo krásný a slunný den. Na moře vyrážíme opět v deset a chvíli hledáme větší hloubky, protože nároky na hloubku se zvětšují. Na dnešním tréninku se kromě Bruna všichni vrhají na disciplínu FIM. Asi proto, že je první závodní disciplína a ruku na srdce kdo z nás se FIM nějak víc věnuje? Proto je třeba si ji vyzkoušet - kdo by se pak chtěl při závodním ponoru nějak trápit kvůli nekoordinovanosti pohybů při cestě dolů. Všem se daří hodně dobře a jsou spokojeni. Jen já se pořád trápím a říkám si, že to asi bude velký propadák na prvních závodech. A připadá mi, že to ještě něco chce a na odpo po papušce a spánku navrhuju statiky. Jarča to uvítala, Svilko se musel přidat a Peťa to zavrhl. A jak se dá čekat - najít morál na statiky po hloubkách je těžké. Tak to brzy za doprovodu průpovídek "já na to se..." balíme. A vyrážíme na kultovní Karlovačko.
Na čtvrteční trénink vyrážíme jen pro metry na nahlášení, protože doteď nikdo nevěděl kolik tam má do startovní listiny napsat. Po pěti dnech potápění bez odpočinku už totiž trochu chybí síly a tím i morál. Přidávají se k nám Slováci a Jana Oujezdská, kteří přijeli v noci. Nikdo by to nečekal, ale dnes byl asi pro všechny den D a dařilo se hodně. Dokonce i mně. A vše vygradovala Jarča, která nám padla do 65m CWT aniž by předem plánovala tak hluboký ponor. A mě přitom hodně vylekala, protože jsem jí dělal safety a nahlásila mi hloubku kolem 50-55m. Asi si dovedete představit jak bylo těch dvacet vteřin navíc dlouhých. Taky ji to stálo večer kultovní pivko. Na večer je nahlášený briefing a my před ním ještě dáváme statiky.
Pátek ráno. První den závodu a disciplína FIM. První z nás jdu já, protože jsem chtěl jít na jistotu a nahlásil si 35m. Příprava na ponor nestála za nic a klepal jsem se strachem. Ne však z hloubky, ale hrozně mě rozhodil závod samotný. Ale okamžitě po zanoření ze mě vše spadlo a po cestě nahoru jsem si nadával, proč jsem si nenahlásil víc jak mi Peťa a Jarča radili. Druhá šla Jana s nahlášenou hloubkou 38m a úplně bez problémů vynesla tag na hladinu a splnila protokol. Třetí šla Jarča. U ní je to už hodně ohraná písnička. Zase to dala a navíc v národním rekordu. Takže teď národní ženský rekord ve FIM je 57m. Čtvrtý šel Peťa a nahlásil 70m. Dal v poho. Posunul si osobáček a navíc se tímto výkonem dostal na celkové první místo společně se Slovincem ve FIM.
Večer briefing a hlášení hloubek na CWT.
Sobotní ráno bude hodně kruté. Pozdě večer přišli Slováci a oznámili nám, že v sobotu po obědě má foukat jugo a
proto pořadatelé posunuli závod o dvě hodiny dříve. Loď má vyplouvat v sedm ráno. To znamená na šestou budíček a
jít závodit - to moc elánu nepřidá. Ale co se dá dělat, raději brzy vstávat, jak potápět ve vlnách. Jana nahlásila
hloubku 37m. Nějak ji při ponorech hapruje ucho tak nechce riskovat. Pro tentokrát vše v poho, takže v klidu ukazuje
rozhodčím tag. Já jdu na ponor s nahlášenou hloubkou 40m. Když jsem si při nahlašování uvědomil, jak jsem při FIM
byl nervózní, tak jsem chtěl jít taky na jistotu. Ale příprava mi sedla jak nikdy, takže finální ponor naprosto v
poho. Jarča nahlásila 65m. Chtěla si vyzkoušet co to s ní udělá, když na závodech nahlásí trošku větší hloubku.
No a co říct po ponoru. Prostě to zase v poho dala. Peťa nahlásil 72m. Ale cestou dolů polknul vzduch a tak to
stačilo jen na vyrovnání do 68m kde to musel otočit.
Vyhlášení výsledků probíhalo v plážovém klubu Bamboocho (kdo pojede do Loparu musí navštívit).
Jarča vyhrála FIM i CWT. Jana byla hned druhá za ní. Peťa první společně se slovincem ve FIM a čtvrté místo na CWT.
Já sice někde daleko za nimi na 12. místě v obou disciplínách, ale přesto spokojen.
Další fotky ostatních účastníků závodu jsou tady.
Další fotky ostatních účastníků závodu jsou tady.