MS týmů Sharm el Sheikh 2008
Dahab + Sharm el Sheikh, Egypt, 25. 8. - 12. 9.

Tým muži: Petr Vala, Martin Štěpánek, Petr Zlatuška, Josef Zbyněk
Tým ženy: Jarmila Slovenčíková, Jana Oujezdská, Barbora Ivanská, Jana Škrobová
Kapitán reprezentace: David Čani
oficiální stránky AIDA Team World Championship 2008 - kalendář disciplín

  Ahojte!
  Tak jak už určitě všichni víte, i 2. závodní den DYN se českým reprezentantům vyvedl na jedničku. MS týmů v Sharm el Sheikhu bylo pro českou výpravu nadmíru úspěšné i letos, přitom v daleko větší konkurenci. Mužský tým vybojoval strategickou bitvou a jistými výkony fantastické 2. místo, ženský tým se postupně vypracoval až na 4. místo.

  Všichni moc gratulujeme! Užijte si zaslouženou pozávodní euforii!!!

  Hans za ODC freedive klub

  Sharm el Sheikh, 1. závodní den DYN:

  Ahoj všem fandům freedivingu,
tak máme za sebou další závodní den, tentokrát to byla dynamika - první den.

  Vzhledem k tomu, že zítra je poslední soutěžní den celých závodů, tak se začíná usilovně počítat a promýšlet a odhadovat - více než doteď... Aneb napětí graduje. Je to celkem masáž nervové soustavy.
  Dnešní den byly vylosováni ke startu DYN všechny naše holky a z chlapů jenom Petr Vala. Pro holky to je malinká nevýhoda, protože takhle musely jet co to šlo a nemohou taktizovat v případě, že soupeřky zaváhají ještě více než dnes, atd... Na dynamikách je vždycky výhoda startovat mezi posledními a tím, že pořadatelé rozhodli o bazénovkách rozdělených na dva dny, tak je do značné míry porušeno pravidlo, ze vyšší nahlášený výkon posouvá závodníka na konec startovní listiny. Pro chlapy to dopadlo celkem dobře. Zítra a na konci startovního pole - tzn. na konci celých závodů, jdou Petr Zlatuška a Martin Štěpánek. Můžeme proto číhat na výkony či chyby soupeřů a plavat výkony, které nám budou stačit na udržení (nebo snad i zlepšení pozice).
  Dneska šla první na řadu Jana Oujezdská a potvrdila vzrůstající formu - plavala jako jedna z mála závodníků s bifinama a rozjela to velmi rychle. Na druhé lajně vedle ní jela závodnice s monoploutví a Jana ji bez problému rychlostně stíhala. Otázkou je, do jake míry a jak rychle si větší rychlostí plavání odstřelí nohy laktátem... Před zanořením byla sice trošku vidět nervozita, ale zvládla ji. Jako u všech disciplín. Při vynoření na 102 metrech (mimochodem její osobáček na dynamiku, což svědčí o dobré hlavě a přehledu při závodě !!) byla čistá jak vypraná v Arielu a usměvavá od ucha k uchu.
  Druhá plavala Barča Ivanská - tu už jsem neviděl, protože jsem absolvoval svůj vlastní warm up. Ale povídá se... :o).... Barča byla z holek nejklidnější jako vždycky (nebo to tak prý vypadalo). Sama nebyla moc spokojena s technikou plavání s monoploutví a prý na 75m jí vytuhly nohy, přesto zaplavala 110m v klidu a s přehledem s perfektně zvládnutým hladinovým protokolem, tzn. druhá bílá karta!!!
  Jako poslední z našich bab startovala Jarča Slovenčíková. Pravdou je, že na těchto závodech na ní leží v ženském týmu tíha zkušeností a zodpovědnosti. Při závodě byla vidět maličká nervozita. Přesto všechno Jarča zkušeně vyhodnotila informace, že závodnice z Kanady, z Japonska a z Dánska, které byly na lajně před ní, měli black out a svůj výkon upravila na jistotu (výrazně se projevila souhra mezi malou Janou a Jarčou). Vzhledem ke zkrácenému výkonu ani moc nevadilo nepříjemné zaplavení plaveckých brýlí. Dala 133m a tím uzavřela výkony našich holek na MS. Teď už jenom budou čekat na zítřejší výkony soupeřek.
  Já jsem šel jako poslední z Čechů a na lajně se mnou byl mladý Molchanov, což mně na klidu dvakrát nepřidalo. Tentokrát jsem na přípravě zvolil asistenci kauče, čehož se perfektně zhostil Jožin. Příprava vyšla v pohodě a v předstihu na startovním bloku jsem měl ideálních pět minut do OT. Byl jsem krásně vydýchaný, o čem svědčí, že si první délku bazénu (25m) moc nepamatuji, ale tělo fungovalo za mě. Naštěstí se mi rožnulo před první obrátkou, pak už to šlo vše standardně. Zasunul jsem 182m přesně v duchu tradice "na každých závodech osobák". O radost na víc, že jsem přitom říznul Molchanova, který dostal black out na menší délce. Jediné co mě mrzí, že jsem vylezl jeden metr před národním rekordem, kdybych věděl kde jsem, tak jsem kopnul o dva metry více, auuuuu!!!
  To je všechno z dneška, já už můžu pařit a držet pěsti klukům na zítřek, případně být k ruce, kdyby bylo něčeho zapotřebí. Dneska budem dávat dohromady oficiální tabulku výsledků, ale prozatím vychází, že jsme udrželi třetí místo a naše holky si patrně také udržely průběžnou pátou pozici. Zítra jdeme do finále, tak nám všichni držte palce, budou to pěkný nervy.

  Posílám pozdrav za všechny z týmu

  Petr

Sharm el Sheikh, STATIKY OBRAZEM:
© FOTO JAKUB ŽÁRSKÝ 2008

  ZPRÁVA Z SMS - Sharm el Sheikh, 2. závodní den STA:

  Tak statiky jsou za náma. Všichni z dnešního dne jsme viděli bílou kartu! Aneb JE TAM BEZ CHYBY DALŠÍ DISCIPLÍNA!!
  První šla Jana, bylo na ní vidět, že s ní nervozita trošku cloumá (ale to s náma všema) a dala 4:25 s malinkou sambičkou, ale fakt maaaalinkou!
  Jarča a já jsme šli v jeden čas. Jarča od začátku potlačovala přehřívání a potlačila tak, že ji před of. top byla kosa... :o) Měla kontrakce záhy, ale bojovala jako lvice. Dokousala to do 4:23 a rozhodčím předvedla krásný taneček s vlky, ale všechno ustála, hladinový protokol zvládla a zasloužená bílá karta jí byla odměnou.
  Mně šla příprava podle mého gusta - v předstihu a v klidu. Timing mi přesně a v klidu hlídal Jožin a potom mě excelentně koučoval při ostré statice. Dal jsem 6:28 a čistej jako padlej sníh.

  Petr

Sharm el Sheikh, ZÁVODNÍ DNY OBRAZEM:
© FOTO JAKUB ŽÁRSKÝ 2008

  Dneska žádný velký povídání, raději pár fotek z průběhu závodů, i dnešní statiky.

  Petr

  ZPRÁVA Z SMS - Sharm el Sheikh, 1. závodní den STA:

  Tak právě se vracíme z bazénu. Máme za sebou první závodní den STA.
  Barča dala 4:30 a měla jako vždy poměrně brzo a poměrně velké kontrakce, ale byla čistá jako lilie. Zlaťák zasunul osobák na závodech 6:03 a taky měl kontrakce dříve než obyčejně a surface protokol zvládl na jedničku. Poslední šel Štěpis a dal 7:14 celkem s přehledem.
  Nejdelší statiku dne dal Mullins cca 8:10 a dobří byli Řekové. Jeden dal cca 7:30 a druhý něco přes 7min. Kolem sedmi minut bylo více statik. Dneska jsme lehce stáhli Francouze, N. Zéland se znovu dostal do hry. Řekové se vzdálili. Přesnější výsledky budou po ofiko výsledcích.

  Petr

  ZPRÁVA Z SMS - Sharm el Sheikh, oficial top STA:

  Tak zde jsou závodní časy (of. top) našich soutěžních statik: dnes (7.9.) závodí Barča Ivanská - 17:42, Petr Zlatuška - 19:34, Martin Štěpánek - 20:30.
  Zítra (8.9.) závodí Jana Oujezdská - 18:56, Petr Vala - 19:34, Jarmila Slovenčíková - 19:34. Držte pěsti, ať se trápíme čistě a dlouho :o)

  Petr

  Sharm el Sheikh, 11. a 12. den:

  Zdravím všechny z teplých krajin,
i když včera večer (5.9.) už to vypadalo tak nadějně - byly mraky!! A večer vál příjemný chladnější ("ne tak horký") vánek. Být doma, tak bych řekl, že možná i zaprší.... No ale dneska (6.9.) již od božího rána opět ve stejných kolejích - kujva pažááák.

  11. den:
  Byl to pro nás pro všechny day off. Papali jsme a lenošili. Proběhla pouze jedna akcička, kterou stojí za to popsat blíže, organizovaná Sebastianem Neslundem (Švédským koučem). Byla to tzv. týmová statika. Asi to vymysleli Švédové, protože ji znám z Nordic Deep. Závodí tříčlenná družstva a jde o celkový čas členů týmu pod vodou, přičemž následující závodník se musí zanořit dříve, než se předcházející vynoří. Jde hodně o souhru a předem domluvenou signalizaci. Přihlásili jsme se mužský i ženský tým , protože šlo o pobavení všech přítomných i soutěžících (v chlapech Martina nahradil Jožin - naše tajná neznámá zbraň!). Slováci se účastnili taky. Mimo to tam byli Finové, Němci, Švédi a ještě někdo... Samozřejmě nebyl čas ani na přípravu suchou ni mokrou. Měli jsme domluvené pořadí P. Vala, P. Zlatuška, Jožin.
  Odpočítávání času bylo pro všechny stejné. To jsem ještě netušil, co bude následovat. Slováci se na nás řádně nachystali a hned po mém zanoření (moje první first to go) nechali svého závodníka Michala Rišiana na hladině svému osudu a přesunuli se k nám. Nejdříve jsem slyšel od Zajocha jeho typické pověstné "Myyyluju Tě" a potom mi Ďuri začal vysvětlovat, že moje holčičky (dcery) oblboval z donucení - vraj ho naviedli... Takovéto podpásovky se samozřejmě těžko dají rozchodit, takže jsem marně dusil smích, snažil se ovládnout a utekly mi bubliny... To ovšem rozpoutalo vlnu masového rozptylováni - tzv. všichni proti všem. Dokonce i Bill Stromberg se dal strhnout a pouštěl závodníkům z hladiny erotickou telefonní znělku ze svého mobilu těsně u hlavy, atd... Zlaťák returnoval Zajochovi do ouška, že si na Vendulku taky počká až jí bude sedmnáct... Někteří koučové se snažili bránit své závodníky a vypadalo to občas na bitku...
  No myslím, že jsem vylezl ještě před 4. minutou, po mě šel Zlaťák a nakonec Jožin - ten vydržel nejdýl (tvrďák). Samozřejmě jsem se hned po vynoření začal navážet do bratrů ve slovenském triku, potom už i fyzicky... Bylo to sado-maso...
  Vyhráli Finové, jejich poslední závodník musel snášet skoky na záda a podobné srandičky... :o). Opravdu dobrá akcička. Aspoň se nám po ní lépe usínalo.

  12. den:
  Dneska byl na pořadu oficielní trénink statiky na závodním bazénu. Abych se do statik trošku dostal, tak jsem si naordinoval s Čanisem ráno před snídaní bazén. David chtěl zkusit warm-up i ostrou statiku, já šel pouze warm-up, protože na večer jsme naplánovali ofiko trénink statik. Na bazénu jsme se potkali se Štěpisem a Niky, kteří koučovali Jareda (to je to slíbené jméno kamoše z Ameriky, co s námi byl na Dahabu). Jinak bezva kluk - neustálý optimista s postavou vyhazovače z Bronxu. Ostatní byli spachtoši a užívali si spánku.
  Po ránu v bazénu bylo moc příjemně a společně s námi trénovala celá japonská výprava, tak jsme toho využili a provedli špionáž Riuzových pokusů... je to dobrý... :o)
  Na bazén na of. trénink jsme odjížděli až v 17:30 - přesun autobusy byl delší, než avizovali, ale v pohodě. Bazén je 25m dlouhý se zalomeným dnem a teplotou vody 34 st. Celsia!! Celkem mazec. Bude se v něm závodit statika i dynamika. Bohužel na kraji bazénu jsou schůdky, takže závodní dráhy budou na vnitřních lajnách - budeme vylízat z vody na "špagáty", tak jsem zvědavý kolik červených karet bude ze zanořených úst. Soutěžní dny na statiku jsou dva - zítřek a pozítřek a určení závodních časů budeme vědět dneska až cca po 23. hodině. Takže to doplním do informací až smskou během zítřka.

  Toť pro dnešek všechno. Zítra večer se bude znovu lámat chleba. Držte palečky.

  Pěkný zbytek víkendu pro všechny doma.

  Petr

Dahab + Sharm el Sheikh, 1. AŽ 10. DEN OBRAZEM:
© FOTO JAKUB ŽÁRSKÝ 2008

  Sharm el Sheikh, 9. a 10. den (1. a 2. závodní):

  Ahoj vespolek,
  posílám opět zákulisní informace ze dvou závodních dnů na hloubky. Jistě už máte ty podstatné informace k dispozici. VŠICHNI JSME DALI NAHLÁŠENÉ HLOUBKY!! A číhali na chyby druhých. Ale o tom dále.

  9.den:
  Tento den závodili Jana O., Zlaťák a Štěpis. Janča šla na svůj první pokus na velkých závodech a navíc jako úplně první z celého týmu - nezávidění hodná role. Nahlášený výkov měla na 43m a je na ni bezesporu konzervativní, i když osobák má na 45m, protože ji dosud limitovalo ucho, na které si musí dávat velký pozor. Jinak je ve vodě tak v pohodě, že má zaděláno na výrazně větší hloubky. No v každém případě nervy a ucho zahrály velkou roli, protože Jana cca v 15m lehučko sevřela lano - je tak "zvyklá" při ztíženém přefukování ucha. Naštěstí se při tom vůbec nezpomalila a byla zády ke kameře :o). Target dala - podle jejích vlastních slov měla pocit, že při vynoření cítila lehkou sambičku. Jarca, která ji koučovala ale říká, že to vůbec nebylo vidět, a že byla čisťounká jako padlý sníh. Jarča s Janou jsou vůbec sehraná dvojka ve vodě i na suchu :o). Takže první bílá karta... Jupí čerte!
  Druhý šel Peťa Zlatuška. Ten si to chudák vyžral na warm-upu, neboť zrovna 3 největší vlny dne ho praštily přes čumák zrovna těsně před official top a když pakoval. Vlny ho otočily kolem lana a i něco polknul... Po ponoru hlásil, že to nebyl ok dive. Už od zanoření nic moc. Utekl mu lehce vzduch po mouth fillu a na plejt dojížděl na bolest uší. Ale zabojoval. Protokol zvládl ok. Peťas sám zahlásil, že cítil lehkou sambičku, ale podle Davida, který ho koučoval, to byl padlý sníh č.2. Hladinové protokoly máme nadrilované... No a hard core dive potvrdila i troška krve, co nám ze Zlaťáka vytekla - z nosních dutin. Ale jenom máááličko. Takže druhá bílá karta!!
  Ty vlny jsou vůbec nepříjemné - jsou poměrně velké, takže při warm-upu lítáme nahoru a dolů a lajny zrovna tak. No a úplně nejhorší jsou závodní lana, protože pohyb nahoru a dolů umocňuji vysunutá ramena counter balastu a ponton, na kterém jsou kotvena.
  Třetí a jako úplně poslední ponor tento den šel Martin na kilo. Ve vodě bylo lidí jako much, takže safety diveři měli druhou funkci vyhazovačů. Štěpis má výhodu, že je na vlny z tréninku zvyklej, takže mu to nijak nevadilo. Byl jsem celkem našponovanej, protože mám v živé paměti Martinovu stovku na hraně z minulejch týmovejch závodů 2006, kdy potápěl s nemocnejma průduškama. Tento ponor ale zvládl naprosto excelentně. Nahoru vyjel naprosto v klidu a v pohodě. A navíc na rozhodčí efektně zamával tagem. Třetí bíla... jojojojo!!!
  Dnešní den dali stovku pouze Štěpánek a Manolis (Řecko). Jinak byly penalizace. Na což jsme lačně čekali: Giom Neri (FRA) z nahlášených 100m dal pouze 98m, Trubridge z nahlášených 90m dal pouze 88m, ale hlavně byl vystresovanej jako před popravou a po otočce se v 88m třikrát přitáhl, což znamená výraznou penalizaci týmu - úžasných 35 bodů minus. A rázem je Nový Zéland za nama. Vůbec nálada v týmu NZ je velmi zajímavá - moc se nebaví ani mezi sebou... Japonci chybovali...
  No a navečer jsme se po úspěšném dnu vetšinou naložili do bazénu, zakopali si na zkoušku do nových Bogdanových monoploutví, které tu prodává. Někteří jako odpočinek po výkonu a zbytek jako relax před ním. Bylo to velmi příjemné a uklidňující. No a pak večeře a hajdy na kutě. Kupodivu jsem před zítřejším výkonem usnul jako špalek.

  10.den:
  Dneska závodí hloubky zbytek týmu: Barča, Jarča a Petr V. Barča šla ráno první opět velmi konzervativních 35m. Při zanoření to bylo zajímavý, protože se chytila za lajnu olovem na opasku a nešlo ji zanoření, takže chvíli mrskala monikou napůl zanořenou a perfektně pocákala rozhodčí na pontonu... aspoň se ochladili. Hloubku dala úplně na pohodu. Při vynoření zahlásila, že je škoda, že si nedala víc. No to už tak bývá... Daň za sbírání zkušeností.
  Jarča měla of. top těsně přede mnou, ale na vedlejší lajně. Koučovala ji Jana O. (dále jen : "malá Jana") :o) - a dobře... Ponor to pro ni podle jejích vlastních slov nebyl lehkej, ale zvládla ho prý s bravurou sobě vlastní (já to neviděl, protože v tu chvíli jsem nevěděl o světě téměř nic). Prý se trošku motala při otočce a výstup na hladinu dal zabrat nožkám, ale je jedna z mála bab, která šla na sedmdesátku.
  A byla poslední závodník, kterého pouštěli na lajnu v původně nahlášených časech. Já byl první, kterého posun trefil. Přesouvali loď nebo co a oddálili mi zanoření o cca 14min. To už jsem byl na závodní lajně. Do toho jsem ještě občas cítil v masce výfukové plyny z lodě, ale když to bylo nejhorší a nad vodou byl úplnej mrak smradu, tak jsem prý byl pod vodou na náhradní vsunuté zkrácené negativce, kterou mi Čanis domluvil s rozhodčími. A navíc pořád ty otravný vlny - kdo mě zná, tak ví, že je mi blbě i na "řetízkáči". Pravda, pro freediving celkem handicup :o). Při zanoření jsem už byl tak předýchanej, že při závěrečném pakování jsem cítil náběh na hladinovej blackout, tak jsem na chvíli přestal pakovat (Čanis mi po ponoru říkal, že nevěděl co se děje a lehce znervózněl). Zanoření úst (otočku, protože jsem finále dýchal na zádech) jsem udělal ve 20. vteřině a opět zůstal cca 4 sec ležet, bo jsem měl fakt silnýho magoráka. Podle toho taky vypadalo zanoření, který bylo špatně koordinovaný a dvakrát jsem zabíral rukama, než jsem dostal moniku pod hladinu. První kopy byly v mlze a teprve cca v 15 metrech jsem byl ready. Pak už to šlo příjemně. Mouth-fill jsem nakopal přesně a hodinky píply 38m přesně po 16 kopu. Doplnění masky, pusy a pak už jen padání a relax. Až jsem se divil, jak rychle pípal druhý hloubkový alarm, který jsem měl na 69m. To už bylo nad plejtem. Ještě jsem přefoukl ušiska a zbytek vzduchu pustil do masky a lehce pod první zebrou na lajně jsem se chytil. Tag jsem tam měl jenom jeden, tak nebylo žadný hledání svýho jména :o). Nahoru to šlo dobře, jen opět od druhé poloviny ponoru jsem ucítil nastřádanou únavu v nohách. Od chvíle, co jsem viděl safeťáka (čku), tak jsem se soustředil na hladinový protokol. Dopadlo to ok, i když jsem si opět dal načas se signalizací... Bílá karta byla slaďoučkaaa.
  Byl jsem ještě ve vodě hlavně na Ďuriho ponor. Chtěl jsem vidět, jak dá stovku a moc jsme mu to všichni přáli. Měl však špatný den nebo co, možná taky to prodloužení přípravy... Byl to blackout. Velká škoda. Jeho první v životě a zrovna tak nevhod... No chleba stejně nebude levnější a Ďuri to, jak ho znám, rozchodí bez jizev a šrámů. Nejvíc ho to mrzí vůči týmu, což je jasné...
  Jinak stovkové ponory dneska nedal nikdo. Zélanďané ještě zvětšili ztrátu,... výsledky a penalizace budou asi přesnější z jiných zdrojů, než z mé "odkysličené" hlavy.

  Prostě po hloubkách jsme celkově třetí. Před námi jsou Francouzi a Řekové. Za námi se prohloubila díra. Určitě to bude boj na ostří nože, protože bazénoví seveřané (Dánové) si brousí drápy. A i týmy za námi mají skvělé bazenáře. No uvidíme. Budeme bojovat jak tygři. Ale zítra se na všechno pěkně vy.....em. (pozn. překladatele: "vykašlem"). Máme zasloužený day off. Budeme lenošit, jíst a regenerovat.

  Všechny doma zdravím i za ostatní z týmu.

  Petr

  P.S. Už se mi začíná zdát o vepřuknedlu, svíčkové a Starobrnu 11°... a bude hůř!

  ZPRÁVA Z SMS - Sharm el Sheikh, 2. závodní den:

  Je to taaam!!!
  72,3m za 2:23 - sice mi oddálili start cca o 10min a to jsem byl už na závodní lajně, při zanoření jsem byl pěkně předejchanej a musel jsem přerušit finální dopakování, bo jsem měl magoráka jako prase, zanořil jsem ve 20sec a zjistil, že potápím až na 15tém metru :o) Dolů už to šlo jedna báseň. Mouth-fill přesnej a na plejtu nadbytek vzduchu v puse. Překvapilo mě, jak jsem tam byl rychle - myslím, že bych dopadal osm pětek minimálně :o)
Nahoru už to trochu bolelo, ale jen fyzicky - už jsem věděl, že je to doma! Jeden z nejkomfortnějších ponorů, co jsem kdy měl. Hladinovej protokol už byla rutina....

  papapa

  Petr

  ZPRÁVA Z SMS - Sharm el Sheikh, 1. závodní den:

  Tak první krok je za náma - Zlaťák i Štěpis dali! Jsou ale vlny dost velký, takže to měl Peťas ztížený. Martin je na ně z Floridy zvyklej. Zlaťák se trošku trápil, ale nahoře vypadal v pohodě. Martin byl v pohodě úplně. Je to taaaaam!! Francouzi i Nový Zéland mají penalizace za předčasné otočky, ale bojim bojim, že jsou stejně ještě hodně před náma. Slováci oba dali (Rišian i Zajda).
  Jestli budou zejtra zas takový vlny tak potěš - to je na dvě bobule gingeru...

  Držte pěsti, brzy pokračování...
  Čago

  Petr

  Dahab + Sharm el Sheikh, 6. až 8. den:

  Čao,
tak tady máme pokračování reportu z MS týmů ve freedivingu 2008:

  6. den:
  Tento den jsem si naordinoval day off, protože my co jsme přijeli dříve, potápíme už 5 dní v kuse v celkem v ostrém tempu a já už dost cítím únavu jak se postupně střádá. Ostatní ovšem jeli dopo na Blue Hole a byl to velmi úrodný den, protože hodně padaly osobní rekordy: Jana Škrobová zasunula 41m, Jožin dal 75m a Zlaťák 77m. No prostě radost!!
  To horší z celého dne nás ovšem čekalo a to byl přesun do Sharmu do závodní lokality. Bubák, co nás tágem vezl, evidentně znal cestu z Dahabu pouze na letiště a zpět. Naštěstí jsme ho ještě ubrzdili před vjezdem přes letištní check point... No a potom říkal, že cestu na náš hotel zná, ale po hodinové okružní jízdě cestou necestou Sharmem jsme už na něho byli "naléhaví", tak bylo jasné, že o našem hotelu ví prdlajs. Ještě že jsme znali jméno a Jarča už v tomhle hotelu jednou byla, tak jsme to nějak po cca 2 hodinách hledání dali dohromady. Vynikající!! Prostě cesta z Dahabu do Sharmu na hotel nám zabrala zhruba tolik co návrat letadlem na Ruzyň.
  Nakonec jsme byli rádi, že jsme padli do postelí. Pravdou je, že ubytování je výrazně komfortnější, než v Golden Staru na Dahabu. Ale to okolí! Hrůza. Nechápu, jak tady může někdo strávit dovolenou! Z tohodle resortu se dá jet pouze tágem za 40 kukaček někam do Sharmu (Las Vegas Egypta), jinak pláž malinká, oproti Dahabu naprosto omezené možnosti potápění a výběr lokalit - prostě zlatej Dahab se svýma pelešárnama přímo u vody!!

  7. den:
  Tento den byl pro nás první potápěcí v nové lokalitě a byl to zároveň první oficielní trénink na hloubky. Rozdíl byl markantní: voda teplejší o 1-2 st. Celsia (30-31), vlny, velmi špatná viditelnost (rozuměj na Rudé moře - tzn. do 20m), výrazně horší možnosti na převlékání do neoprenu, dlouhá cesta z ubytovacích bungalovů na pláž,... Byli jsme lehce rozhození, takže potápění stálo pěkně zaprd, pouze Zlaťákovi se "nějak" podařilo padnout na předpokládanou hloubku - sám se tomu divil. No holt byli jsme rozmlsaní z Blučka. Ale potkali jsme se s bratry Slováky. Ti trénují na této lokalitě už od 28.8. a evidentně dřou, až se z nich kouří. Je tam velká motivace. Bohužel jsou kuci jedni ušatí ubytovaní v jiném hotelu, což je pěkná pakárna, ale naštěstí oba hotely jsou spojeny sítí ubytovacích bungalovů a bazény, a hlavně společnou plážičkou... resort je opravdu velký.
  Večer jsme se měli oficielně registrovat a čekalo nás další nemilé překvapení - pořadatelé chtěli zaplatit drahý startovací poplatek i za náhradníka, takže jsme museli rozhodnout složení týmu už nyní. S čímž jsme nepočítali. Nakonec po lehkém dohadování padlo následující složení týmů:
  Ženy: Jarča Slovenčíková, Jana Oujezdská, Barča Ivanská.
  Muži: Martin Štěpánek, Petr Zlatuška, Petr Vala.
  Náhradníky tedy jsou Jana Škrobová a Josef Zbyněk. Bohužel mi náhradník utekl!! Byl o něj velkej boj. Tak jsem se na to těšil! Mohla to být nádherná dovolená!!! S potápěním a vůbec...!!
  Jo a ještě jedena věc, abychom se nenudili. Se Zlaťákem a Pavlínou děláme u Granta (áčkovej instruktor a rozhodčí AIDY) judge kurz pro startovací kategorii rozhodčích skup. E. Dneska jsme si cca 4 hodiny předčítali z pravidel. Fakt super. Klábosil do nás ostošest, já mu stejně prdlajs rozuměl (děsně huhlá). Naštěstí jsem si - kluk šikovná - předem vytiskl pravidla v Češtině... No byl jsem tak utahanej, že jsem si málem tužkou zranil oko.

  8. den:
  Druhý a poslední ofiko trénink na hlouby na závodních lajnách. Je pravdou, že jsme si rychle zvykli na změnu a našli si cestu v přípravě na ponory i vlastní potápění na příšerných warm-upových lajnách s ještě horšíma bojkama (jsou na kovových konstrukcích, o které si můžeme úplně v klidu škubnout neopreny). Zlaťák si vzal day off. Martin a já jsme se dostali na naše očekávané hloubky. Martin si dal kilo, jenže mu proměřili lano, takže byl vlastně 102m a přitom v klidu, takže mu vlastně prospěli. Mně se tak, ale tak! pod vodou nechtělo trápit, že jsem zkrátil warm up a jel vždy jenom do nepříjemných pocitů, abych si nepocuchal morál. Musím říci, že jsem podobně jel i target, takže mě slabých 75m, při kterých jsem otáčel, vlastně překvapilo. Dva alarmy, co jsou na D4, jsou úplně super, protože první dám na mouth-fill a druhý měním vždycky podle hloubky targetu, takže jsem vlastně jen čekal na pípnutí v 70m a zjistil, že ještě prefouknu uši, tak jsem to udělal a potom se chytil lana. Zpět pohádka máje, i když únava už je v nohách samo cítit. Jarča zaplavala neuvěřitelných 72m a šlo ji to velmi rychle.
  Dneska se dále do časového limitu nahlašovaly hloubky. David nahlásil naše předem domluvené hloubky. Z holek si pamatuju jistě pouze Jarču, která nahlásila 70m a malá Jana myslím 43m, Barča má myslím 35m. Chlapi jsme dali Štěpis 100m, Zlaťák 75m a já 72m.
  Judge kurz nás dneska opět mile vytížil: 1. fáze - praktický trénink safety ve vodě. Kvůli tréninku jsem vynechal snídani a po tréninku byl kurz hodně blízko, takže bych oběd taky težko stíhal. Ostatní samozřejmě byli v pohodě - spousta času na jídlo i relaxování. Takže jsem si chtěl dát jenom něco do jednoho zubu, ale v jídelně v jedné z těch stříbrnejch zavíracích vyhřívaných mís měli celý grilovaný kačenky... No tak jsem si naložil a na kurz prišel pozdě. Ale nic se nastalo, Grant už měl info od Pavlušky, že jsem takovýchto safety tréninků už vícero absolvoval... poslední prej u Martina Štěpánka... :o)
  2. fáze - měření lana. Tři hodiny jsme na rozpáleném asfaltu jedné rovné dlouhé špinavé Sharmské silnice měřili a cejchovali závodní lana - aneb výkony těchto závodů byly a jsou v našich rukou! No hlavně jsme byli pěkně vyšťavení ze sluníčka a horka... Byl tam s námi i chudák David a byli jsme z toho všeho všichni úplně šedí.
  V devět večer byl meeting, na kterém se určovaly závodní časy a dny. Takže tady Vám posílám info, aby jste vědeli, kdy máte držet pěsti, palce, a všechno ostatní. No vlastně než to bude na webu, tak už bude většina odzávoděná, ale to nevadí. Zítra (3.9.) závodí: Jana O. v 9:20 má of. top, Zlaťák v 11:20 a Štěpis ve 12:05. Pozítří (4.9.) závodí: Barča 9:00, Jarča 10:58, Petr V. 11:06.
  Slováci se pochlapili: Ďuri nahlásil 100m, Zajoch 80m a Rišo myslím 63m. No v celkovém součtu hloubek jsme na 4. místě. Nový Zéland, Francouzi a kupodivu Řekové jsou před náma a jsou dost našlapaní. Nicméně podle našich informací je u některých závodníků velká pravděpodobnost, že zahaprují - možná zkusíme některým trošku pomoct :o)). Slováci jsou těsně za náma na 5. místě, potom Italové a Japonci, Rusové, ....

  Zakrátko to všechno začíná, uvidíme, jak to půjde, držte co můžete...

  Všem velké pozdravení.
  Čagoooo.

  Petr

  Dahab, 2. až 5. den tréninku:

  Posílám kumulovanou zprávu z více dnů, protože trénink probíhá bez excesů a nestandardů a navíc jsem měl trošku trable s připojením na net. Jsme stále na Dahabu a tady jsou už zaběhané tréninkové rutiny ve známém prostředí.

  2. den jsme stále ve čtyřech už dopoledne vyrazili na Blue Hole pro posunutí hloubek. Nemá smysl psát čísla, ale je na nás vidět, že jsme na Blue Hole už před cca 3 týdny byli (mimo Barču). Všechno jde jednodušeji a "téměř samo" - adaptace na vodní prostředí a hloubečky je rychlá a příjemná. Navíc nikdo z nás ještě neatakuje svoje maxima (snad mimo Janu Oujezdskou, která taky neatakuje svoje maxima, ale posouvá osobáčky :o) Tím chci říci, že ji doposud limitovalo ucho a hlava... ucho bohužel stále zlobí, ale už si hledá cestu jak na něj. Prostě chodí pod čtyřicet metrů.
  Máme stále jen dvě lajny, ale zjistil jsem (až ve vodě :o), že ta delší má něco málo přes 66m při plném rozbalení. Vody jsme si opět užívali všichni na pohodu a navíc v pelešárně u Sayeda (Camel restaurant) bylo moooc příjemně, ostatně jako vždycky (už nám tam drží místo v první řadě...).

  3. den ráno přijíždí zbytek kumpačky (mimo Štěpise) - měli přiletět v 7 ráno, ale letadlo mělo "malé" zpoždění, takže je potkáváme až v 9 hod na snídani. Najíždíme na režim dopoledne statiky a odpoledne hloubky. Není to moc příjemný, ale zato velmi účinný model. Člověku se po raních statikách lépe dýchá - prostě Alpy :o). Odpoledne jsme na Blue Hole opět jen v původních 4 osobách, kluci a druhá Jana se vyvažují a rozlepují před Lighthousem. Jde to velmi přijemně v zaběhaném režimu, lana pouštíme zase o něco hlouběji. Tentokrát byl plejt v 62m. Jarča dala myslím něco nad šedesát metrů. Já dal dno a pro jistotu jsem cíleně na talíři počkal 10 sec - jako simulaci cca 70m. Je pravda, že postupujeme konzervativně po malých skocích, ale to je v pořádku, tak by to mělo být.

  4. den poměrně brzo ráno přijíždí Štěpis s Nikolou a Američanem (jméno jsem zapomněl... pardon... napíšu příště). Jsou dva dny na cestách, takže jsou celkem rozbití. Dávají sprchu a honem do pelechu. Ostatní ráno opět statiky - tzv. trápení na lačno. Nejde ani tak o výkon, jako zvyknout si na celou proceduru a optimalizovat si přípravu.
  Odpoledne nasedáme do Jeepu (teď už do dvou) a včetně fotografa Kuby Ždárského jedeme na Bluučko. Dáváme tři lajny - jedna warm up a dvě na targety. Viditelnost není nic moc - Kuba nadává - nějakých mizerných 25m. Dneska nám připadá, že je ještě větší horko než předtím - v neoprenech je děsný horko, silně se potím a musím si hlídat, aby mi pot nenatekl do masky - v očích to není, namíchané s opalovacím krémem, nic moc... Pořád proplachuju haubnu i neopren na těle vodou. Potom lajny dolu. Celkem se mi nechtělo dělat celou přípravu ve vodě, tak jsem to trošku "zkrátil", uvolňovačky jsem vynechal, a dával jsem jen dvě negativky, ale zato poměrně hluboký a dlouhý. Druhá byla pod 26m a ke dvěma minutám (pěkně jsem si pod hladinou počkal na kontrakce :o). Na plejt to šlo celkem v pohodě, až na ten boj s polknutím vzduchu pod 60m. Talíř byl někde v 67m (dnešní lano na maximum), tak jsem využil délku úvazku a ruky a sjel pod něj a zůstal chvíli viset v beztížném stavu. Naaadhera. Hledal jsem "árč", ale protože sluníčko už bylo na západní straně, tak jsem ho neviděl. Zato dno už vidět bylo. Napočítal jsem do deseti a šel nahoru (ono to ve skutečnosti bylo 6 sec podle hodinek, ale dole to počítání rychleji odsypává :o). Po cestě nahoru se mi malinko kousla karabinka na suku nad plejtem, ale s tím jsem počítal, takže žádnej stresiik. Čanis už na mě číhal ve dvacítce a překvapilo mě, jak jsem byl u něj rychle. Přitom jsem se prý nezvykle loudal... tak nevím. No prostě pěknej ponor - vychutnávací - těsně pod sedm pětek. Jarča tam zasunula něco přes šedesát metrů (myslím 62 ?).

  5. den jsem vynechal statiky. Tu radost jsem nechal opozdilcům. Nechtěl jsem si vyčerpávat morál... trénink statiky je pro mě pěkná magořina... je to holt mentální disciplína. Ostatní se (mimo Štěpise) prali s vteřinama ostošest - dokonce i El kapitano Čanis vlezl do vody a dusil se. V polední pauze načmárali loga sponzorů na neopreny částečně jenom někteří (zbytek dorazíme až na padla před spaním) a odpoledne jsme vyrazili pro změnu na Blue Hole, tentokrát bez Jarči (ta si vzala day off) a potápíme na novém delším laně. Z večerního breefingu máme jasno kdo na jakém laně bude potápět, takže po spuštění lan začínáme rutinní přípravy pěkně po sobě. Na posledním laně jsme tři (Zlaťák, já a Štěpis) a jdeme na plejt dle plánu. Z dnešního ponoru mám krásnej zážitek - dole jsem si dal zase nějakej čas na plejtu, byla tam až nečekaná pohoda (asi trošku narkoška :o) a přímo přede mnou - vlastně nade mnou - byl Arč - no nádhera. Dno už bylo jakoby kousek. Ani se mi nechtělo nahoru....:o). Krásně jsem si ho prohlídl i při výstupu zpět k hladině. Pravda - druhá polovina výstupu už taková pohoda nebyla a vteřiny na talíři i nastřádaná únava a hladováni se v nohách lehce projevily. Nicméně vynoření bylo v klidu a s rezervou. Večer jsme všichni dočmáríkovali neopreny - některý loga jsou na vybarvování příšernyyy! Ještě, že máme v týmu tak obětavý holky a některé z nich - ano ano, tady musím jmenovitě - Jana O. a Pavlína nám klukům s vybarvováním pomohly (no asi to nebude zadarmo). Zlaťák už uplácel Janu, že za ni bude míchat mojito. Ona totiž vyhrála soutěž o míchání mojita na závěrečné party tím, že si jako první roztrhla neopren. Hned za ní se roztrhla Barča, ale ta to vzala pořádně, takže občerstvení bude dostatek... Zítra večer se přesouváme do Sharm el Sheiku - uvidíme, jak moc bude závodní lokalita otevřená větru a jaké budou vlny. Možná budu muset nastartovat ginger.

  A je tu děsná zima i v noci a voda ma mizernejch 29 st. Celsia.... Jo a v tom horku (teda vlastně zimě) se do jídla prostě musím nutit a navíc 3/4 dne na jedněch pancake s troškou nutely je dost málo, takže mám obavu, že nesplním své vizionářské heslo a předsevzetí a na těchto závodech opět neztloustnu!!!

  Posílám pozdrav do Česka.

  Tady nezaprší a nezaprší...

  Další zprávy budou následovat.

  Petr

  Dahab, 1. den tréninku:

  Dnes jsme na Dahabu ve složení "3 baby a já". Vzhledem k tomu, že jsem přiletěl jiným letadlem a o půl dne později než holky (Jana, Jarča a Barča přiletěly do Sharmu 25. 8. cca v 9hod místního času a se mnou letadlo šlahlo o egyptskou zem až ve 23hod), tak jsem prošvihnul vyvažování a "odhleňování" naproti Lighthouse a byli jsme společně až dnes na Blue Hole. Máme dvě lajny dlouhé 40 a 60m. Dnes nebyla potřeba té delší, ale zítra už ji natáhneme.
  Myslím, že jsme si vody užívali všichni na pohodu. Jsme vyvážení (Barču ještě musíme doladit - je lehká :o) - tzn. potřebuje o půl kila navíc, aby byla neutrální okolo 13-14m). Mně se podařilo nakopat vícekrát mouth-fill, a poměrně přesně, což na první den není špatné. K tomu jsme si zkoušeli zanořovačky atd., prostě osvěžování techniky a adaptace na hlubší ponory. Jana si navíc dala osobáček ve FIM na hodnotě 41m (šla prostě na plejt), samozřejmě naprosto bez hrocení. Má hold ještě velké rezervy a teprve teď ji pouští hlava níž.
  Jinak místní teplota vzduchu se přes den drží pod 40°C, jenže vůbec nefouká. Takže je tu dusný pažaaak. No a voda je pod hladinou 29°C a ve 40m je brutální thermoklina na 28°C...!!! Jinými slovy v neoprenu 3mm se lehce vaříme a neustále jej proplachujeme vodou. Zítra pícháme uši v haubnách (dnes se pouze naměřily dírky na nových neoprenech). Holky navíc musí seřezávat, případně slepovat neopren na hlavě, protože panáčci z Oceaneru si asi čichli lepidla trošku víc a ujela jim ruka. Na mém neoprenu taky, ale ne na tak bolavém místě - namísto dlouhých kalhot to vypadá spíš na "pumpky" - a to jsem chtěl nohavice, rukávy a bederní pás o 1cm delší, než na minulém neoprenu, jehož rozměry mají archivované. Konec konců v tomhle vedru je to spíše výhoda žeano. (A navíc darovanému koni se na zuby nekouká, já vím... takže jsem nic neřekl.)

  To je z dnešního zahřívacího dne všechno. Končím seriózním heslem: "Na tyto závody jsem přijel ztloustnout!!"

  Mějte se krásně, brzy pokračování...

  Petr Vala