Freediver úrovně 2 a 3 v Egyptském Dahabu, duben 2016

Dneska nebudu ani tak popisovat, jako chválit. A chválit budu kluky, kteří s námi do Egypta jeli. Chválila bych i víc, ale jeden účastník si to místo do Egypta zamířil do nemocnice a na potápění a splněné limity si bude muset počkat. Naštěstí je už v pořádku a budeme se tedy těšit, že si s Radimem ještě letos společně zapotápíme!

Ale zpět do Egypta, respektive do Vídně, Istambulu a Sharm el Sheikhu, což jsou místa kudy vedla naše cesta do Dahabu, neb nyní prostě přímé lety bohužel nejsou k mání. Cesta se tím pádem stává trochu delší, ale když se má člověk na co těšit, dá se to vydržet.

Bydlíme v hotelu za městem směrem k Blue hole, legendární freediverské lokalitě, kvůli které se do Dabahu sjíždí freečkaři z celého světa, a která sem přivedla po roce opět i nás. První den po příletu věnujeme odpočinku a obstarání věcí - vyzvedneme bójky, olovo, zařídíme internet atd. Je fajn být zase v Dahabu, už se tu s Peťou (instruktorem) cítíme jako doma a ani nepočítáme po kolikáté tu jsme. Takže zase zpomalíme tempo, vypneme a necháme se ovívat větrem na korbě pick upu.

Další den začínáme kurzy - jedeme teorii, opakujeme známé věci a prohlubujeme znalosti. Den začínáme společnou rozcvičkou v trávě pod palmami a ještě před snídaní stíháme statiky. Klukům se daří - Peťa a Honza, oba naši "dvojkaři", s přehledem hned napoprvé splňují limity na statiku. V týdnu si pak oba posunou svoje osobáčky a to se počítá :)

Peťa (instruktor) se se svými "trojkaři" Vladem a Lubošem většinou vytratí do pelešárny a nad baduínským čajem probírají pokročilé techniky vyrovnávání a vše potřebné na hloubky. Peťa (instruktor) si výuku "trojkařů", tedy nejvyššího levelu výukového systému Pure Apnea, nemůže vynachválit. Kluci už prostě potápět umí a "jen" se pilují dovednosti a adaptace na hloubky. Limit pro tuto úroveň však leží hluboko a není až tak jednoduché se pro něj potopit - je to 35-40 m (kdo zná Peťu jako instruktora, musí mu být jasné, že Peťa stanovil limit na 40m+).

Co se nedalo úplně ovlivnit byl stav, se kterým jsme do Egypta odlétali. Většina z nás byla nachlazená a oslabená imunita se projevila i na tom, že ne všichni vyhráli boj v faraonem, respektive s bakterií, která ho způsobuje. Byli jsme tím pádem rádi, že jsme jeli na 10 dní a mohli jsme udělat i nějaký ten day off.

Na hloubky je třeba si zvyknout a musí se posouvat postupně. V kurzu je navíc také mnoho dovedností, které vyžadují nácvik a dril, takže potápíme dvakrát denně hloubky, do toho statiky ráno, cvičení, tabulky atd. a je to pro všechny náročné. Večer většinou odpadneme jak koťata.

Moji "dvojkaři" mi dělali radost, protože oba mají k vodě velmi blízko. Peťa je ve vodě jako doma a hloubky posouval velmi přirozeně. Honza bohužel bojoval s nachlazením a problémy s dutinami, takže každý ponor byl boj s tím, zda se vyrovnání tlaku podaří.

Jeden den zůstali "dvojkaři" Peťa s Honzou nuceně na hotelu. My ostatní jsme si za odměnu po tréninku šli zapotápět na lokalitu The Bells, kde se dá kaskádovitým průplavem v podobě tunelu proplavat až do téměř 30 m. Potápění nás tam ten den tak nadchlo, že jsme tam strávili snad hodinu a proplavávali jsme tunel tam i zpátky až do úplného vyčerpání. Vše jsme i natáčeli, takže snad brzy sestříháme i video. Vymysleli jsme, že kameru dáme na dno, abychom měli parádní záběry. Po několika průplavech jsme zjistili, že se mezi nás vetřeli potápěči s přístrojem a sestupují rychle tunelem dolů. Neváhala jsem, dopakovala a potopila se za nimi. Tunel jsem obeplavala zvenku, protože bychom se tam oba s přístrojovým potápěčem nevešli. Do 30 m jsem dopadala právě ve chvíli, kdy potápěč vítězoslavně zabavil naši GoPro kameru a prohlížel si jí. Přála bych vám vidět jeho výraz, když jsem mu poklepala na rameno a gestem naznačila, ať kameru vrátí :D Po návratu na hotel nám kluci vyprávěli, jak kousek od hotelu potápěli s želvou, krása, byli nadšení :)

Luboš v Vladem také testovali monoploutve, které nám pro ně dorazily v den našeho odletu. Tomu říkám načasování :) První ponory s novou monoploutví a přímo na Blue hole! Jak jsme se přizpůsobovali egyptskému rytmu, dny se začaly rozmazávat a příjemně splývat. Potápění, oběd a výborné fresh džusy v pelešárně na Blue hole, cesty na korbě Mohammedova pick upu, výlety do Dahabu...

Trojkaři Vlado s Lubošem oba potopili 40 m +, což je úctyhodný výkon, splnili i další požadavky, napsali zdárně test a jejich certifikaci nestálo už nic v cestě. Parádní práce, kluci! A to nejen teď v Dahabu, ale po celou dobu, co s námi potápíte. Dojít až sem nebylo zadarmo a my máme v živé paměti, když jste ještě "nedotčení" došli na první kurz k nám. Váš úspěch je oceněním i pro nás a my si ho s vámi užíváme!

Příjemným překvapením se stalo Peťovo potápění na hloubkách. Jak už jsem psala, potápělo mu to skoro samo a všechno fungovalo jak mělo. Ke konci našeho pobytu si Peťa opět posunul osobáček a s přehledem se zanořil do 41 m. Na dvojkaře parádní výkon! A ještě lepší pocit jsem měla z toho, jak v pohodě to dal. Ještě, že moře jsou dost hluboká, protože Peťovi možnosti ještě nebyly atakovány :)

Na konci týdne jsme si nakonec potopili hloubku i já s Peťou (instruktorem). Poslední den jsme pak s klukama vyrazili na lokalitu Canyon, což je fantastické místo s nádhernou podvodní scenérií, průplavy a jeskyněmi. Vstup do ní je až okolo 20 m a bylo dobře, že jsem byli dostatečně rozpotápění. Honza v návalu nadšení rozchodil problémy s dutinami a vyrovnáváním a do kaňonu se také podíval :) I přes docela silný proud jsme si na kaňonu užili opravdu krásné potápění. A o tom celý freediving vlastně je, o radosti z toho být pod vodou, sám se sebou a přitom s kamarády se stejnou vášní. Díky, užili jsme si to s vámi!

Takže "Don´t be afraid and fly to Egypt"

Vendy

Účinkovali:

Peťa Vala (instruktor)

Vendy Strachotová (instruktorka)

Peťa Joura (Freediver úrovně 2)

Vlado Opavský (Freediver úrovně 3)

Luboš Kubíček (Freediver úrovně 3)

Honza Rouzek (Freediver úrovně 2)